NAŠE SLUŽBY
pro odborníky

Cílem je přinášet ověřené informace, podporovat sdílení a propojovat odborníky, kteří hledají podobnou cestu.

JSTE VÍTÁNI.

KPS
Kruh psychosomatického sdílení

Když spolupráce dává smysl.

V ProSomu věříme, že kvalitní péče o dítě a rodinu vzniká především spoluprací.

I proto pravidelně pořádáme setkání Kruhu psychosomatického sdílení (KPS), kde se potkávají odborníci z různých profesí napříč dětskou psychosomatikou.

PROSTOR PRO SPOLEČNÉ PŘEMÝŠLENÍ

Na jednom místě se setkávají lékaři, terapeuti, psychologové i další odborníci, kteří pracují s dítětem a jeho rodinou.

Sdílí kazuistiky, hledají souvislosti a společně přemýšlí nad dalšími kroky péče.

Nejde o to, kdo má pravdu.
Jde o hledání celkového porozumění situaci dítěte a rodiny.

Díky mezioborové spolupráci se mohou případy posouvat citlivěji a efektivněji — bez nutnosti, aby rodiny opakovaně obíhaly jednotlivé specialisty a znovu vyprávěly svůj příběh.

SDÍLENÍ ŠETŘÍ ČAS I ENERGII

Když odborníci spolupracují v bezpečném a strukturovaném rámci, přináší to výhody nejen rodinám, ale i samotným profesionálům:

lepší návaznost péče,
rychlejší orientaci v případu,
úsporu času a energie rodiny,
širší pohled na potřeby dítěte.

Setkání jsou postavena na profesionalitě, důvěře a etických principech.

Všichni účastníci respektují mlčenlivost i pravidla ochrany osobních údajů.

VZDĚLÁNÍ JAKO SOUČÁST KVALITNÍ PÉČE

Kruh psychosomatického sdílení není jen o kazuistikách.

Je také místem vzájemného učení, inspirace a profesního růstu.

V KPS sdílíme zkušenosti z konferencí, seminářů i nové přístupy v péči o dětské klienty.

Učíme se jeden od druhého a podporujeme otevřenou mezioborovou spolupráci.

PSYCHOSOMATICKÁ SPOLUPRÁCE MÁ BUDOUCNOST

Podobný model funguje v zahraničí jako běžná součást psychosomatické péče. V České republice zatím vzniká jen na několika místech, často kolem psychosomatických pracovišť.

V ProSomu věříme, že sdílení není konkurence. Naopak - spolupráce posouvá kvalitu péče dál.

Dítě totiž nikdy není „jen případ“. Je součástí vztahů, rodiny a širšího systému. A právě proto potřebuje péči, která dokáže vidět souvislosti.

Chcete se připojit?

Pokud pracujete v oblasti dětské psychosomatiky nebo pomáhajících profesí a chtěli byste se do Kruhu psychosomatického sdílení zapojit, budeme rádi, když se nám ozvete.

Aktuálně máme ještě několik volných míst pro odborníky, kteří pracují přímo s dětmi a rodinami.

Společně můžeme vytvářet péči, která dává větší smysl - dětem, rodičům i odborníkům.

KONTAKTUJTE NÁS

Kdy se nechat vést dětskou
psychosomatikou?

Vývojové výzvy dětí v psychosomatickém kontextu

Jak rozlišit vývoj, přetížení a patologii

Chování dítěte nelze interpretovat izolovaně. Je výsledkem vývojové fáze, neurobiologické zralosti, vztahového prostředí a aktuální zátěže.

Psychosomatický přístup umožňuje číst symptomy jako informaci o regulaci nervového systému, nikoli jako pouhé selhání chování nebo nemoc.

VÍCE INFORMACÍ NAJDETE ZDE:

1) MATEŘSKÁ ŠKOLA
(3–6 let)

Emoční regulace a somatizace

V tomto období je regulace emocí plně závislá na dospělém. Afektivní projevy, separační úzkost i tělesné symptomy jsou běžné.

Rizikové je:

perzistentní somatizování
chování neodpovídající vývojové úrovni
absence návratu do klidu po regulaci

Role pedagoga, odborníka spočívá v:

poskytování klidného rámce dítěti nebo rodiči
čitelnosti reakcí
spolupráci s rodinou
respektování bio psycho sociálních vztahů

Psychosomatická konzultace je indikována při opakovaných symptomech bez somatického nálezu.

2) MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK
(6–11 let)

Výkonová zátěž a internalizace stresu

Děti často reagují na školní tlak tělesnými obtížemi. Bolesti břicha, hlavy či únava bývají signálem přetížení, nikoli simulace.

Varovné jsou:

opakované absence
školní fobie
výrazná úzkost při zachovaném výkonu
zesílení obranných mechanismů
somatizace

Psychosomatická rovina se týká dětí, které:

fungují navenek (uvnitř úzkost, trápení a smutek)
kolabují tělesně
somatizují

3) STARŠÍ ŠKOLNÍ VĚK A PUBERTA
(11–15 let)

Neurovývojová nestabilita

Puberta je charakterizována zvýšenou reaktivitou limbického systému a oslabenou regulační kapacitou prefrontální kůry.

Rizikové projevy:

sebepoškozování
poruchy příjmu potravy
rizikové chování
závislostní chování

Psychosomatická práce zde:

propojuje tělo, emoce a vztahy
pracuje s regulací, nikoli pouze s chováním - velký význam a často rozdíl ve školním korekčním přístupu

4) STŘEDNÍ ŠKOLA
(15–19 let)

Psychosomatické vyčerpání

U starších adolescentů se setkáváme s:

funkčními obtížemi
vyhořením
existenciální úzkostí

Psychosomatická konzultace je vhodná tam, kde:

symptomy nemají jasný medicínský korelát
jsou přítomny vztahové a výkonové tlaky

Vymezení psychosomatické kompetence
Psychosomatika:

nenahrazuje medicínu ani psychoterapii
pracuje na rozhraní těla, emocí a vztahů
pomáhá číst význam symptomu v systému

ZDROJE

Odborné zdroje

Stephen Porges – neurobiologie regulace, pocit bezpečí, nervový systém
Bessel van der Kolk – tělo a trauma, ukládání stresu do těla
Gabor Maté – vývoj dítěte, stres, vztahová vazba
Rebecca Saxe – sociální mozek, empatie, porozumění druhým
Nim Tottenham – strach, vývoj amygdaly, raný stres
Daniel Siegel – vztahová neurobiologie, integrace mozku
Allan Schore – raná vazba, emoční regulace
Peter Levine – práce s tělem, regulace stresu
Bruce Perry – vývoj dětského mozku, trauma
Jaak Panksepp – základní emoční systémy mozku

Český odborný kontext

Radkin Honzák – psychosomatika, stres, lidský přístup
Jan Poněšický – psychosomatická psychoterapie
Václav Chvála – rodinná psychosomatika
Ludmila Trapková – vztahy v rodině a tělesné projevy
Jiří Horáček – neurobiologie emocí
Pavel Říčan – vývoj dítěte, zrání emocí

Tělo, mikrobiom, regulace

Emeran Mayer – osa střevo–mozek, mikrobiom
Kelly Brogan – tělo, zánět, psychická pohoda